řecký sochařství
Po vítězství řeků nad peršany následovalo obnovování zpuztošené zěmě a doško k jejímu velkému rozkvětu.
Nejstarší zachované sochařské památky jsou ze 7. stol a mají souvislost z Egyptem. Nejznámějším typem archaické sochy je Kúros, nahý mladík s jednou nohou nakročenou, s rukama podél těla zaťatýma v pěst, slouhými vlasy přepásanými čelenkou a tzv archaickým úsměvem. Nejstarší kúroi byli i přez 3 metry vysocí. Postupně se redukují do životní velikosti, ruce se ohýbají v loktech, jedna noha se uvolňuje a modelace se stává přirozenější. Sochy se tesaly hlavně z mramoru, ale také odlévaly z bronzu. Kúroi představovali bohy, ale i olympijské vítěze, hrdiny nebo osoby vyvolené bohy (zabité bleskem - dijem)
Nejstarší dochovanou sochou je Kúros z Pirea 525 přnl
Druhým sochařským typem byle Koré, sedící nebo stojící dívka oblečená v dlouhý šat, přez nějš má většinou volný živůtek bez rukávů. Několik těchto soch se zbytky polychromie se našlo na athénské akropoli.
Sochy z vrcholného klasického období jsou vyjádřením řeckého ideálu krásy tzv. kalokaghatie. Člověk měl být nejen zdravý, fizicky zdatný, vypěstovaný sportem, ale také mravný, ušlechtilý, duševně rozvinutý. Z této doby známe jen málo originálů, většina děl od nejslavnějších sochařů se dochovala jen v římských mramorových kopiích, originály byly většinou z bronzu. Na počátku stojí krásný akt Kritiův jinoch - odlišuje se od archaických kůroi realismem a jemností a modelací těla. Přeztože je socha torzovitá, bezpečně poznáme, že jinoch už stojí v kontrapostu.
Dalším dílem je sochařská výzdoba Diova chrámu v Olympii
Vynikající je i výzdoba Parhenonu, kterou vytvořil jeden z největších sochařů všech dob Feidias a jeho žáci. Sochy znázorňují zrození Athény z čela Diova a boj Athény a Poseidonem o vládu nad Athénami.
Fidias je autorem i monumentální sochy Dia - jednoho ze sedmi divů světa. Byla určena pro prostor Diova chrámu v Olympii a byla 12 metrů vysoká.